Text na konferenci v Ploiesti:
1) Osobní představení
Dobrý den. Dovolte, abych se představila. Jmenuji se
Vladimíra Sýkorová. Pracuji v Praze v
hlavním městě České republiky. Do Rumunska jsem přijela
na pozvání Českého kulturního centra a
velmi ráda, i když bohužel v krátkém čase, jsem
připravila hmatovou výstavu českého umění,
která je instalována v Muzeu umění zde v Ploiesti
do 1. dubna 2000.
2) Pracovní představení
K hmatovým výstavám a vůbec k práci s
nevidomými jsem se dostala díky svému
dřívějšímu zaměstnání v
Národní galerii v Praze. Pracovala jsem v
oddělení pro styk s veřejností a kromě běžných
činností jsem navázala spolupráci s
nevidomými dětmi ve speciální
základní škole pro nevidomé v Praze a společně
jsme poznávaly české sochařství 19. a 20. stol.
přímo v prostorách Národní galerie.
Hmatové prohlídky byly tematicky zaměřeny na
Portrét, Figuru a Zvířecí plastiku a po
skončení se děti mohly věnovat vlastní tvůrčí
činnosti se sochařskou hlínou a vytvářet vlastní
„umělecká“ díla. V roce 1990 jsem byla
pozvána na seminář, který se konal v rámci
první hmatové výstavy v České republice
vůbec nazvané Hapestetika a od té doby spolupracuji na
hmatových projektech.
3) Hmatové výstavy Hapestetika
První výstava Hapestetika vznikla z iniciativy kolegyně
Terezie Hradilkové, která byla speciální
pedagog a pracovala v Unii nevidomých, a skupiny mladých
výtvarníků. Sešli se v době revolučních změn na
začátku roku 1990, kdy všeobecně panovala nadšená
nálada zkoušet u nás dosud nevyzkoušené. Z těch,
kteří navštívili i seminář v rámci
první hmatové výstavy se utvořila
stálá organizační skupina, která v
pořádání hmatových výstav s
názvem Hapestetika pět let pokračovala. Byla to
různorodá skupina lidí: speciální pedagog,
dva výtvarníci, architekt, koordinátor,
kunsthistorik. V průběhu výstav velmi ochotně spolupracovali
dobrovolní pracovníci, především studenti. Na
přípravách výstav se podíleli i
konzultanti z řad nevidomých spolupracovníků, jejichž
připomínky byli velice cenné
První tři
výstavy Hapestetika představily převážně
abstraktní a metaforická díla současné a
spíše mladší generace českých
výtvarníků. Čtvrtá výstava se
specializovala na zvířecí plastiku a pátá
výstava na lidskou figuru. Na těchto výstavách se
objevilo i více realistických soch.
Zvířecí plastika měla největší ohlas u
dětí, které mohly vystavená díla
více konfrontovat s jim známou skutečností.
4) Vliv hmatových výstav
Velký vliv a povzbuzení přinesla konference ART
Horizons 1990 v Glasgow, ve Velké Británii, na
které lidé se zrakovým postižením
naléhavě vyslovili své potřeby a práva
podílet se na poznávání kulturního
dědictví svých zemí. Jednotlivé
referáty týkající se hmatových
programů v jiných evropských zemí a USA byly
velmi inspirativní.
Účast na
výstavách předčila naše očekávání a
potvrdilo se, že zájem o ně byl oboustranný, tj. nejen
pouze ze strany nevidomých, ale i vidících
návštěvníků. Možná si teď kladete otázku,
proč nám záleží na tom, aby naše výstavy
navštěvovali i vidící návštěvníci, když
oni mají mnohem více možností a nabídek v
oblasti kulturního dění. Nemyslíme si, že po
zkušenosti z jedné hmatové výstavy věděli, co to
je být nevidomým, ani tobylo naším cílem.
Jen bychom jim rádi dali šanci, aby si sami uvědomili, jak
málo používají a cítí hmat,
přestože je to jeden z nejdůležitějších smyslů a nechat je tak
obohatit se o nepoznané zážitky. U některých děl
jim hmatové vnímání umožní
lépe pochopit dané dílo, vcítit se do
tvorby autora, jak ho daný materiál inspiroval. Za
všechny jeden zápis z knihy návštěv: „Děkuji.
Přišel jsem na to, jak se člověk ochuzuje, když hmatu
přikládá jen malý význam!“Velmi
důležité je i hledisko společenské. Vidící
i nevidomí se na výstavách
potkávají, připadá jim to samozřejmé,
učí se sdílet stejnou zkušenost. Nejspontánněji
to dovedou děti, které si hlasitě navzájem
sdělují své zážitky a
dotýkání předmětů si dovedou užít bez
předsudků.
Ukázalo se, že po pěti výstavách
se ustálila skupina lidí –
návštěvníků s vyhraněným zájmem o
umění a dotýkání se ho. Je třeba
poznamenat, že počet nevidomých lidí, kteří se
zajímají o hmatové výstavy, je zhruba
stejný jako zájem vidících o
výtvarné umění.
5) Poselství
hmatových výstav Hapestetika
Úspěchy hmatových výstav Hapestetika
odstartovaly další hmatové projekty, a tak se v Praze
realizovaly další, např. dvě archeologické
hmatové výstavy - Doteky pravěku a antiky,
vystavující reprezentativní výběr
archeologických sbírek Národního muzea v
Praze a třeba dále Egypt dotekem, s cílem
přiblížit kulturu faraonského Egypta ze sbírek
Náprstkova muzea v Praze především nevidomým a
slabozrakým návštěvníkům. Botanická
zahrada začala organizovat hmatové výstavy
přírodnin a někteří výtvarníci
spontánně dávali své výstavy k dispozici
hmatovému dotýkání.
6)
Současná činnost Sdružení Hapestetika
V roce 1998 vzniklo občanské sdružení Hapestetika,
jehož jsem výkonnou ředitelkou, a naše práce má v
současnosti převážně vzdělávací a
konzultační charakter. Spolupracujeme s muzei a galeriemi v
České republice na zpřístupňování expozic
nevidomým. Snažíme se tím na jedné straně
udržet zvýšený zájem nevidomých
lidí o umění a kulturní dění vůbec, a na
straně druhé rozšiřovat nabídky výstav a
stálých expozic pro hmatové
vnímání. Proto se v současné době věnujeme
konzultační a přednáškové činnosti, která
udržuje hladinu zájmu veřejnosti a pomáhá těm,
kteří ve svých regionech a každý ve své
oblasti kulturní činnosti mohl do potencionálních
návštěvníků zahrnout i lidi se zrakovým
postižením.
Konkrétním výsledkem
této činnosti je publikace Dotýkejte se, prosím,
vydaná v loňském roce. Je to průvodce hmatovými
projekty pro galerie a muzea a obsahuje i shrnutí našich
zkušeností a souhrn doporučení pro pořadatele
hmatových výstav.
Na podzim loňského roku
se také úspěšně završila naše spolupráce s muzeem
Auto Škoda, které je připraveno ukázat nevidomým
návštěvníkům expozici historických automobilů a
proces výroby nového automobilu. Vedle
Národní galerie v Praze je to první muzeum v
České republice, které je vstřícné
nevidomým. Doufáme, že v letošním roce k nim
přibudou další dvě muzea.
Hmatové výstavy
by se neobešly bez spolupráce s organizacemi nevidomých,
které byly
oslovovány jako
návštěvníci, tj. poskytly databázi členů,
kteří byli zváni. Někteří jejich členové
byli našimi konzultanty a žádnou výstavu jsme
nepřipravovali bez jejich zkušeností a připomínek.
Cenným spolupracovníkem byla knihovna a tiskárna
pro nevidomé, která zajišťovala veškerý
tiskový materiál, tj. hlavně pozvánky a katalog v
Braillově bodovém písmu.
Doufám, že
výstava, kterou zde prezentujeme, vás zaujme . Pro
nás je to první hmatová prezentace českého
umění v zahraničí, je to pro nás čest, že jsme
dostali tuto příležitost prostřednictvím Českého
kulturního centra a Muzea výtvarných umění
zde v Ploiešti.
Přeji vám, abyste měli další
příležitosti poznávat výtvarné
umění. Není totiž důvod pro to, aby byl kdokoli
vyřazován z možnosti účastnit se uměleckého a
společenského dění. Takže „dotýkejte se,
prosím“, málo věcí na světě je
nedotknutelných.
Děkuji za pozornost.
Ploiesti,
březen 2000 Za Sdružení Hapestetika:
Vladimíra Sýkorová