Hapestetika

Hapestetika I – V

Cílem těchto výstav bylo zpřístupnit výtvarné umění lidem se zrakovým postižením, umožnit vidícím zážitek z hmatového vnímání výtvarného díla a autorům zvýraznit další dimenzi jejich děl . Mottem výstav se stalo heslo „Dotýkejte se, prosím“, jako vyjádření pocitu izolovanosti mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a výtvarným uměním.

Námět:
Mgr. Terezie Hradilková, kurátorka výstav: PhDr. Magdaléna Juříková, koncepce: ak. sochař Kryštof Trubáček, ak. mal. Igor Korpaczewski a ing. Vladimíra Sýkorová

Instalace:
ing. arch. Pavel Kolíbal


Hapestetika I

říjen 1990, výstavní síň ÚLUV, Praha 1

První hmatová výstava výtvarného umění   První hmatová výstava výtvarného umění    První hmatová výstava výtvarného umění  

První hmatová výstava výtvarného umění byla uspořádána na základě výzvy k výtvarníkům, aby zvážili, zda jejich díla dovedou o sobě promluvit i bez vizuálního sdělení.

Výběr byl zaměřen na díla výtvarné kvality domácích autorů, především střední generace (Stanislav Kolíbal, Věra Janoušková, Vladimír Preclík, Kurt Gebauer, Karel Nepraš a další) s ohledem na bohatost škály materiálů a jejich zpracování a s důrazem na plastický výraz. Výstava byla připravena z exponátů patřících výhradně autorům.
Na výzvu se sešly i exponáty, které byly speciálně vytvořeny pro hmatové vnímání nevidomých, jejichž původní umělecká funkce byla často potlačena na úkor haptického přeexponování. Tato díla tvořila doprovodnou expozici víceméně didaktického a hravého charakteru, která byla doplněna dalšími informacemi o životě a vnímání lidí se zrakovým postižením.

Instalace:
Pultový systém ve výši pasu usnadňující bezpečný pohyb podél celé expozice. Krytý pult tvoří pevnou podložku pro exponáty, které se ocitají ve stejné výškové úrovni a je současně i vodícím zařízením zvýrazněným vodící lištou, na které jednoduchá zarážka upozorňuje na umístění exponátů. Těsně za ní nalepená popiska v bodovém písmu. Černotiskový štítek umístěn vedle exponátu ve zvětšeném písmu.
Materiál: dřevěná kostra, sololitové opláštění, lišta dřevěná, zarážky dřevěné, popiska v bodovém písmu plastiková, černotisková papírová.

Doprovodné aktivity:

  • Souběžná výstava prací vytvořených pro nevidomé „Hrátky“
  • Výstava fotografií „Bariéry“
  • Hmatky – drobné předměty z různorodých materiálů, velikosti „do dlaně“, které si návštěvníci mohli podle hmatu vybrat a odnést na památku.
  • Koncert skupiny dětí ze školy Jaroslava Ježka pro nevidomé a slabozraké
  • Seminář „Výtvarné umění – hmat – zrakově postižení“
  • Videoprojekce filmů s tématikou hmatových výstav a života nevidomých


Hapestetika II

říjen 1991, Galerie mladých U Řečických, Praha 1

Druhá hmatová výstava výtvarného umění   Druhá hmatová výstava výtvarného umění


Hapestetika III

říjen 1992, Galerie mladých U Řečických, Praha 1

 Třetí hmatová výstava výtvarného umění  Třetí hmatová výstava výtvarného umění

Přesvědčeni první hmatovou výstavou v Čechách (Hapestetika I) a utvrzeni množstvím a naléhavostí ohlasů na ni, jsme se rozhodli k pravidelnému pořádání hmatových výstav s charakterem „nejen pro nevidomé“ a „Dotýkejte se, prosím“. Výběr děl byl charakterisován mladou generací a přehlídkou současné, někdy až provokativní výtvarné scény ( Jaroslav Róna, Čestmír Suška, Michael Bílek, Veronika Richterová aj.).

Hlubší i citové nasazení a dychtivost, s jakou publikum hmatové výstavy prožívalo, nás utvrdilo v přesvědčení jít cestou odkrytí výtvarné scény přímo, bez didaktického historizujícího přístupu, a nebát se tak abstrakce a metafory díla, která se mohla zdát pro nezkušeného nevidomého návštěvníka tak novou a namáhavou. Proto autoři, jejichž díla byla jednoznačně přijímána jak pro svůj vizuální tak i haptický výraz, byli zastoupeni opakovaně (Radoslav Kratina, Kryštof Trubáček, Pavel Míka, Jiří Seifert) ve snaze poskytnout možnost orientovat se v charakteristické tvorbě jednotlivých autorů.

Instalace:
Přesun výstav do Galerie mladých U Řečických vyžadoval náročnější řešení instalace – vodící linii třemi nepravidelně navazujícími menšími prostorami, navíc památkově chráněnými.
Pultový systém ustoupil technicky náročnějšímu systému zábradlí, které však mohlo respektovat některé rozlišnosti ve velikosti exponátů. Plastiky byly umístěny na proporčně odpovídající výstavní sokly, podél kterých se všemi místnostmi vinulo vodící zařízení (zábradlí z kovové kulatiny) v pravidelných intervalech uchyceno k podlaze sloupkem.
Popisky v bodovém i černotiskovém písmu přilepeny na soklu vedle exponátů.
Signál, který upozornil na umístění exponátu byla kovová zarážka – spojka mezi vodící linií a podstavcem exponátu.
Materiál: výstavní sokly, duralové vodící zařízení, plastikové popisky v bodovém písmu, černotiskové z papíru

Doprovodné aktivity:

  • Přednášky: „O možnostech zprostředkování výtvarného umění nevidomým“, „Úvod do výtvarného umění pro nevidící“
  • Setkání s autory vystavených prací
  • Seminář s ředitelkou tokijské galerie dotýkaného umění „Touch me Art“
  • Koncert skupiny Jablkoň
  • Hmatky
  • Videoprojekce filmu o V. Kokoliovi


Hapestetika IV

listopad 1993, Galerie mladých U Řečických, Praha 1


Hapestetika V

říjen 1994, Galerie mladých U Řečických, Praha 1

Tři ročníky hmatových výstav získaly stálého návštěvníka, zájem veřejnosti a aktivita Společnosti pro pořádání výstav Hapestetika se dostala do povědomí kulturních institucí. To umožnilo pracovat s materiálem vypůjčeným ze státních sbírek Národní galerie v Praze, reagovat na žádosti nevidomých o zprostředkování klasických realistických děl a využívat výhod monotématických výstav . Tématicky koncipované výstavy mohly presentovat všechny zásadní stylové a názorové proměny sochařství a tím i vývoj výtvarného názoru v (historicky) (omezené, dané) vymezené etapě. Klasická realistická díla byla postavena vedle děl autorů známých publiku z minulých hmatových výstav.

Hapestetika IV představila kolekci plastiky s tématem zvířecích motivů.

Transkripce známého subjektu do výtvarného tvarosloví odkryla pro nevidomé základní principy výtvarného jazyka a i pro vidící byla jedinečnou možností porovnat poznané a dotýkané.

Autoři děl:
osobnosti klasické epochy českého sochařství (J.V. Myslbek, E. Filla, V. Vingler, J. Kavan aj.) a francouzský animalista Antoine Louis Barye byli doplněni ukázkami ze současné podoby žánru mezi mladými autory tak málo zastoupeným: J. Róna, P. Míka, K.Trubáček, M. Gabriel.

Výstavu zachycující vývoj českého sochařství od jeho zakladatelské osobnosti přes secesi a symbolismus, kubismus, surrealismus až k současnosti, následovala v roce 1994 Hapestetika V - expozice věnovaná nejklasičtějšímu tématu sochařství - lidské figuře.
Díla z fondu Národní galerie v Praze: „Lumír a píseň“ ,J.V. Myslbek, „Podobizna Antonína Dvořáka“, J. Mařatka, „Sulamit Rahu“, J. Štursa, „Podobizna Jana Zrzavého“, V. Preclík, „Anděl“,V. Janoušková, „Muž zasažený hvězdou“, S. Milkov a další.).

Doprovodné aktivity:

  • Sochařský workshop pro nevidomé v dílně Akademie výtvarných umění v Praze
  • Výtvarná dílna v Roxy klubu v Praze 1
  • Setkání s autory vystavených prací

Instalace:
Desky postavené na soklech tvořily výstavní stoly (ve tvaru listu) a v každé místnosti byly umístěny po diagonále. Souběžně s hranou každého stolu probíhala pásová, vybroušená lišta, v prostoru mezi stoly plynule přecházející v zábradlí podepřené sloupky. Signál opět dřevěný špalík – zarážka, umístěný na vnitřní hraně lišty směřující k exponátu. Popisky stejné jako u předchozích výstav.
Materiál: překližka, dřevo
 

Shrnutí:

  1. K hmatovému vnímání jsou zcela přirozeně předurčena díla sochařská, tedy trojrozměrná, prostorová, ale i závěsná (reliéf). Jejich rozměr by však neměl přesáhnout maximální rozpětí paží středně vzrostlého člověka.
  2. Vnímání klasických materiálů (dřevo, kámen, sklo, bronz) se hned napoprvé ukázalo pro zrakově postižené nejpříjemnějším zážitkem. Sádra zůstala méně vyhledávaným, v některých případech až velmi odmítavě posuzovaným materiálem. Také různé formy zpracování umělé pryskyřice (laminátů), otíravé a příliš drsné kameny byly pociťovány jako nepříjemné povrchy, které bránily v soustředění na tvar a objem.
  3. Počet exponátů: 18 – 26.
  4. Z hlediska zobrazovaného tématu nemělo zrakově postižené publikum vzhledem k nepatrným předchozím zkušenostem s autentickým uměním žádné předsudky vůči stylizovaným a abstrahovaným tvarům, které byly mnohdy značně vzdáleny skutečnosti. Naopak tento druh vystavovaných děl nejvíce podněcoval jejich zvědavost i fantazii zároveň.
  5. Díla s nestálým povrchem byla fixována (sádra, bronz), přesto jsme nezabránili částečnému narušení patiny na jedné z bronzových plastik, která musela být restaurována. Takto poučeni, jsme v budoucnosti zajistili několikanásobné voskování bronzových i dřevěných plastik, které zabrání sejmutí přirozené i chemické patiny.
  6. Je třeba vždy dobře zvážit formu tiskových materiálů. Pozvánku na výstavu a základní informace o vystavených dílech je vhodné tisknout a distribuovat souběžně (černotisk i bodové písmo), katalog, vzhledem k jeho větší obsažnosti, tisknout zvlášť v černotisku a zvlášť v bodovém písmu.
  7. Pokud má galerijní výstava splňovat funkce hmatové výstavy (zpřístupnění, společenskou integraci apod.) při zachování funkce estetické, je třeba, aby autoři věnovali více času přípravě, informovanosti, instalaci i průběhu.