Hapestetika I – V
Cílem těchto výstav bylo zpřístupnit výtvarné umění lidem se zrakovým postižením, umožnit vidícím zážitek z hmatového vnímání výtvarného díla a autorům zvýraznit další dimenzi jejich děl . Mottem výstav se stalo heslo „Dotýkejte se, prosím“, jako vyjádření pocitu izolovanosti mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a výtvarným uměním.
Námět:
Mgr. Terezie Hradilková, kurátorka
výstav: PhDr. Magdaléna Juříková,
koncepce: ak. sochař Kryštof Trubáček, ak. mal. Igor
Korpaczewski a ing. Vladimíra Sýkorová
Instalace:
ing. arch. Pavel Kolíbal
Hapestetika I
říjen 1990, výstavní síň ÚLUV, Praha 1
První hmatová výstava výtvarného umění byla uspořádána na základě výzvy k výtvarníkům, aby zvážili, zda jejich díla dovedou o sobě promluvit i bez vizuálního sdělení.
Výběr byl zaměřen na díla výtvarné
kvality domácích autorů, především
střední generace (Stanislav Kolíbal, Věra
Janoušková, Vladimír Preclík, Kurt Gebauer,
Karel Nepraš a další) s ohledem na bohatost škály
materiálů a jejich zpracování a s důrazem na
plastický výraz. Výstava byla připravena z
exponátů patřících výhradně
autorům.
Na výzvu se sešly i exponáty,
které byly speciálně vytvořeny pro hmatové
vnímání nevidomých, jejichž
původní umělecká funkce byla často potlačena na
úkor haptického přeexponování. Tato
díla tvořila doprovodnou expozici víceméně
didaktického a hravého charakteru, která byla
doplněna dalšími informacemi o životě a
vnímání lidí se zrakovým postižením.
Instalace:
Pultový systém ve výši pasu
usnadňující bezpečný pohyb podél
celé expozice. Krytý pult tvoří pevnou podložku
pro exponáty, které se ocitají ve stejné
výškové úrovni a je současně i
vodícím zařízením
zvýrazněným vodící lištou, na které
jednoduchá zarážka upozorňuje na umístění
exponátů. Těsně za ní nalepená popiska v
bodovém písmu. Černotiskový štítek
umístěn vedle exponátu ve zvětšeném
písmu.
Materiál: dřevěná kostra,
sololitové opláštění, lišta dřevěná,
zarážky dřevěné, popiska v bodovém písmu
plastiková, černotisková papírová.
Doprovodné aktivity:
- Souběžná výstava prací vytvořených pro nevidomé „Hrátky“
- Výstava fotografií „Bariéry“
- Hmatky – drobné předměty z různorodých materiálů, velikosti „do dlaně“, které si návštěvníci mohli podle hmatu vybrat a odnést na památku.
- Koncert skupiny dětí ze školy Jaroslava Ježka pro nevidomé a slabozraké
- Seminář „Výtvarné umění – hmat – zrakově postižení“
- Videoprojekce filmů s tématikou hmatových výstav a života nevidomých
Hapestetika II
říjen 1991, Galerie mladých U Řečických, Praha 1
Hapestetika III
říjen 1992, Galerie mladých U Řečických, Praha 1
Přesvědčeni první hmatovou výstavou v Čechách (Hapestetika I) a utvrzeni množstvím a naléhavostí ohlasů na ni, jsme se rozhodli k pravidelnému pořádání hmatových výstav s charakterem „nejen pro nevidomé“ a „Dotýkejte se, prosím“. Výběr děl byl charakterisován mladou generací a přehlídkou současné, někdy až provokativní výtvarné scény ( Jaroslav Róna, Čestmír Suška, Michael Bílek, Veronika Richterová aj.).
Hlubší i citové nasazení a dychtivost, s jakou publikum hmatové výstavy prožívalo, nás utvrdilo v přesvědčení jít cestou odkrytí výtvarné scény přímo, bez didaktického historizujícího přístupu, a nebát se tak abstrakce a metafory díla, která se mohla zdát pro nezkušeného nevidomého návštěvníka tak novou a namáhavou. Proto autoři, jejichž díla byla jednoznačně přijímána jak pro svůj vizuální tak i haptický výraz, byli zastoupeni opakovaně (Radoslav Kratina, Kryštof Trubáček, Pavel Míka, Jiří Seifert) ve snaze poskytnout možnost orientovat se v charakteristické tvorbě jednotlivých autorů.
Instalace:
Přesun výstav do Galerie mladých U
Řečických vyžadoval náročnější řešení
instalace – vodící linii třemi nepravidelně
navazujícími menšími prostorami, navíc
památkově chráněnými.
Pultový
systém ustoupil technicky náročnějšímu
systému zábradlí, které však mohlo
respektovat některé rozlišnosti ve velikosti exponátů.
Plastiky byly umístěny na proporčně
odpovídající výstavní sokly,
podél kterých se všemi místnostmi vinulo
vodící zařízení (zábradlí z
kovové kulatiny) v pravidelných intervalech uchyceno k
podlaze sloupkem.
Popisky v bodovém i
černotiskovém písmu přilepeny na soklu vedle
exponátů.
Signál, který upozornil na
umístění exponátu byla kovová
zarážka – spojka mezi vodící linií a
podstavcem exponátu.
Materiál:
výstavní sokly, duralové vodící
zařízení, plastikové popisky v bodovém
písmu, černotiskové z papíru
Doprovodné aktivity:
- Přednášky: „O možnostech zprostředkování výtvarného umění nevidomým“, „Úvod do výtvarného umění pro nevidící“
- Setkání s autory vystavených prací
- Seminář s ředitelkou tokijské galerie dotýkaného umění „Touch me Art“
- Koncert skupiny Jablkoň
- Hmatky
- Videoprojekce filmu o V. Kokoliovi
Hapestetika IV
listopad 1993, Galerie mladých U Řečických, Praha 1
Hapestetika V
říjen 1994, Galerie mladých U Řečických, Praha 1
Tři ročníky hmatových výstav získaly stálého návštěvníka, zájem veřejnosti a aktivita Společnosti pro pořádání výstav Hapestetika se dostala do povědomí kulturních institucí. To umožnilo pracovat s materiálem vypůjčeným ze státních sbírek Národní galerie v Praze, reagovat na žádosti nevidomých o zprostředkování klasických realistických děl a využívat výhod monotématických výstav . Tématicky koncipované výstavy mohly presentovat všechny zásadní stylové a názorové proměny sochařství a tím i vývoj výtvarného názoru v (historicky) (omezené, dané) vymezené etapě. Klasická realistická díla byla postavena vedle děl autorů známých publiku z minulých hmatových výstav.
Hapestetika IV představila kolekci plastiky s tématem zvířecích motivů.
Transkripce známého subjektu do výtvarného tvarosloví odkryla pro nevidomé základní principy výtvarného jazyka a i pro vidící byla jedinečnou možností porovnat poznané a dotýkané.
Autoři děl:
osobnosti klasické epochy českého
sochařství (J.V. Myslbek, E. Filla, V. Vingler, J. Kavan aj.)
a francouzský animalista Antoine Louis Barye byli doplněni
ukázkami ze současné podoby žánru mezi
mladými autory tak málo zastoupeným: J.
Róna, P. Míka, K.Trubáček, M. Gabriel.
Výstavu zachycující vývoj
českého sochařství od jeho zakladatelské
osobnosti přes secesi a symbolismus, kubismus, surrealismus až k
současnosti, následovala v roce 1994 Hapestetika V - expozice
věnovaná nejklasičtějšímu tématu
sochařství - lidské figuře.
Díla z fondu
Národní galerie v Praze: „Lumír a
píseň“ ,J.V. Myslbek, „Podobizna Antonína
Dvořáka“, J. Mařatka, „Sulamit Rahu“, J.
Štursa, „Podobizna Jana Zrzavého“, V.
Preclík, „Anděl“,V. Janoušková, „Muž
zasažený hvězdou“, S. Milkov a další.).
Doprovodné aktivity:
- Sochařský workshop pro nevidomé v dílně Akademie výtvarných umění v Praze
- Výtvarná dílna v Roxy klubu v Praze 1
- Setkání s autory vystavených prací
Instalace:
Desky postavené na soklech tvořily
výstavní stoly (ve tvaru listu) a v každé
místnosti byly umístěny po diagonále. Souběžně s
hranou každého stolu probíhala pásová,
vybroušená lišta, v prostoru mezi stoly plynule
přecházející v zábradlí
podepřené sloupky. Signál opět dřevěný
špalík – zarážka, umístěný na
vnitřní hraně lišty směřující k exponátu.
Popisky stejné jako u předchozích výstav.
Materiál: překližka, dřevo
Shrnutí:
- K hmatovému vnímání jsou zcela přirozeně předurčena díla sochařská, tedy trojrozměrná, prostorová, ale i závěsná (reliéf). Jejich rozměr by však neměl přesáhnout maximální rozpětí paží středně vzrostlého člověka.
- Vnímání klasických materiálů (dřevo, kámen, sklo, bronz) se hned napoprvé ukázalo pro zrakově postižené nejpříjemnějším zážitkem. Sádra zůstala méně vyhledávaným, v některých případech až velmi odmítavě posuzovaným materiálem. Také různé formy zpracování umělé pryskyřice (laminátů), otíravé a příliš drsné kameny byly pociťovány jako nepříjemné povrchy, které bránily v soustředění na tvar a objem.
- Počet exponátů: 18 – 26.
- Z hlediska zobrazovaného tématu nemělo zrakově postižené publikum vzhledem k nepatrným předchozím zkušenostem s autentickým uměním žádné předsudky vůči stylizovaným a abstrahovaným tvarům, které byly mnohdy značně vzdáleny skutečnosti. Naopak tento druh vystavovaných děl nejvíce podněcoval jejich zvědavost i fantazii zároveň.
- Díla s nestálým povrchem byla fixována (sádra, bronz), přesto jsme nezabránili částečnému narušení patiny na jedné z bronzových plastik, která musela být restaurována. Takto poučeni, jsme v budoucnosti zajistili několikanásobné voskování bronzových i dřevěných plastik, které zabrání sejmutí přirozené i chemické patiny.
- Je třeba vždy dobře zvážit formu tiskových materiálů. Pozvánku na výstavu a základní informace o vystavených dílech je vhodné tisknout a distribuovat souběžně (černotisk i bodové písmo), katalog, vzhledem k jeho větší obsažnosti, tisknout zvlášť v černotisku a zvlášť v bodovém písmu.
- Pokud má galerijní výstava splňovat funkce hmatové výstavy (zpřístupnění, společenskou integraci apod.) při zachování funkce estetické, je třeba, aby autoři věnovali více času přípravě, informovanosti, instalaci i průběhu.